Dobrý den,
rozhovor s JUDr. Ladislavem Švecem, čerstvě odvolaným šéfem Kanceláře zdravotního pojištění, měl zpětně až mrazivě prorocký nádech. V polovině října mluvil o zásadních problémech českého zdravotnictví v podcastu Po medině – nejasných kompetencích, politizaci a absenci odpovědnosti. Tři týdny nato byl zatím bez jasných důvodů odvolán.
Jeho pohled na systém je nekompromisní. „Máme tu systém sdílené neodpovědnosti. Nikdo pořádně neví, kdo co dělá, za co zodpovídá a čí zájmy vlastně hájí,“ řekl v podcastu. Tento chaos podle něj vyhovuje těm, kdo na současném stavu profitují – od některých pojišťoven přes politické nominanty až po něktreré poskytovatele, kterým neefektivní prostředí umožňuje přežít bez tlaku na výsledky.
Pojďme se tedy podívat, co v podcastu zaznělo, a jaké klíčové změny Švec považuje za nezbytné, aby se české zdravotnictví vymanilo z chaosu a vydalo se cestou transparentnosti a efektivity.
Obsah dnešního dílu:
💡 Bez dat nevíme, co děláme dobře a co špatně.
💡 Platíme za výkon, ne za kvalitu.
💡 Střet zájmů a politizace brzdí změny.
💡 Systém sdílené neodpovědnosti
🔍 Chce to jasný plán, nikoliv politikaření
💡 Bez dat nevíme, co děláme dobře a co špatně.
Jedním z hlavních problémů českého zdravotnictví je podle Švece absence kvalitních dat a práce s nimi. „My vlastně ani nevíme, kolik máme lůžek v jednotlivých nemocnicích, natož jak efektivně fungují. Bez dat se systém nemůže zlepšovat, protože nevíme, jestli se zlepšujeme, nebo zhoršujeme,“ řekl.
Za jeho vedení Kancelář zdravotního pojištění zavedla měření kvality v neurologii, kde například sledování výsledků léčby cévních mozkových příhod vedlo k zásadnímu zlepšení péče. „Když nemocnice ví, že někdo sleduje jejich výsledky a diskutuje s nimi o tom, co by šlo zlepšit, dostaví se výsledky,“ dodal.
Ale co ostatní obory? „V onkologii, kardiologii nebo chirurgii se měření kvality stále podceňuje. A bez něj nemůžeme odlišit kvalitní poskytovatele od těch slabších. Jak chcete odměňovat kvalitu, když ji neměříte?“
💡 Platíme za výkon, ne za kvalitu.
Dalším zásadním problémem českého zdravotnictví je systém úhrad, který neodměňuje dobré výsledky. „Dnes je nemocnici z hlediska financí jedno, jestli pacienta úspěšně vyléčila, nebo jestli musela řešit komplikace. Dostane zaplaceno za každý výkon, ať už byl nutný, nebo mohl být předejitelný,“ uvedl Švec.
Změna směrem k platbě za kvalitu by podle něj mohla výrazně zlepšit efektivitu. „V zahraničí už například začínají fungovat modely, kde lepší poskytovatelé dostávají vyšší úhrady. To je cesta, kterou musíme následovat,“ zdůraznil.
Pro zvýšený zájem se rozhovor na Po Medině zpřístupnil pro všechny zdarma.
💡 Střet zájmů a politizace brzdí změny.
Jedním z nejsilnějších problémů českého zdravotnictví je podle Švece dále politický vliv na systém, který by měl být nezávislý. „Často se ministrem zdravotnictví stává člověk, který přichází z prostředí státních nemocnic. Dostáváme se do paradoxních situací, kdy úhradovou vyhlášku si vydává ředitel fakultní nemocnice sám pro sebe.,“ komentoval.
Politizace podle něj navíc komplikuje dlouhodobé plánování. „Politici mají tendenci přemýšlet maximálně ve čtyřletém volebním cyklu. Ale zdravotnictví je organismus, který vyžaduje strategie přesahující volební cykly dva,“ řekl Švec.
Na podporu svého názoru uvedl příklad Nizozemska: „Když v Holandsku připravovali reformu svého systému zdravotního pojištění, pracovali na tom 15 let. A to vůbec není nic špatného.”
Cesta k nápravě vede podle Švece k návratu k původním principům. „Je třeba odstranit trojské koně z pluralitního systému zdravotních pojišťoven a vrátit jim jejich pojišťovací roli. Musíme naplnit původní vizi – zdravotní pojišťovny jako správce pojistného, oddělené od politického vlivu.“ Tento krok považuje za zásadní pro dosažení transparentnosti a odpovědnosti v nakládání s prostředky, které do systému přispívají jak občané, tak zaměstnavatelé.
💡 Systém sdílené neodpovědnosti.
České zdravotnictví funguje na hybridním modelu. Tento mix postrádá jasně vymezené kompetence a odpovědnosti. „V našem systému se mísí principy, které se navzájem vylučují, a výsledkem je sdílená neodpovědnost. Pojišťovny říkají, že za to má zodpovídat ministerstvo, ministerstvo zase ukazuje na pojišťovny. Nikdo pořádně neví, kdo má co dělat,“ popsal Švec.
Tento chaos podle něj brání jakémukoliv dlouhodobému plánování. „Když nemáte jasno, kdo za co odpovídá, nemůžete ten systém efektivně řídit ani organizovat. A už vůbec ne plánovat dopředu,“ upozornil. Problém se pak prohlubuje s každým volebním obdobím, kdy nový ministr zdravotnictví často zahodí práci svého předchůdce a začne znovu od nuly.
ZÁVĚR 📌
Chce to jasný plán, nikoliv politikaření
České zdravotnictví je složitý organismus, který si nemůže dovolit improvizaci, politické zásahy a neustálé restarty. Jak Ladislav Švec v podcastu správně upozornil, bez jasně definovaných kompetencí, důsledného měření kvality a dlouhodobých plánů budeme dál stagnovat. Nemáme data, nemáme odpovědnost, nemáme strategie – a hlavně nemáme čas.
Reformy nejsou otázkou jednoho volebního cyklu ani jednoho ministra. Jsou otázkou odvahy položit pevné základy, ať už jde o transparentní systém financování, nebo nezávislé řízení institucí. Zdravotnictví potřebuje plánování v desetiletých horizontech – a to není slabost, ale klíč k udržitelnosti. Jak už se ukázalo u neurologů, data a transparentnost nejsou jen nástrojem pro zlepšení kvality péče. Jsou i nejsilnějším signálem, že systému záleží na výsledcích, nikoliv na přežívání status quo.
Po odvolání Ladislava Švece z čela Kanceláře zdravotního pojištění se jeho iniciativa Zdravotnictví 2030+ ocitla v nejisté pozici. Švec by měl i nadále vést tuto reformní platformu, která se však vyčlení ze struktur KZP, což může oslabit její vazby na klíčové partnery – především zdravotní pojišťovny, na jejichž spolupráci byl celý reformní návrh založen.
Pokud má být české zdravotnictví funkčním a moderním systémem, je na čase odložit alibismus a zamezit těm, kdo z chaosu profitují. Nejde jen o to zachránit, co máme – jde o to vytvořit zdravotnictví, které bude sloužit lidem, a ne naopak.
